Uivatel: Heslo:
Registrace Ztrta hesla

Dokud nás smrt nerozdìlí,


DOKUD NÁS SMRT NEROZDÌLÍ, ANEB … A CO POTOM?

Nemùžu dýchat, mám stažené hrdlo, hnusnou rozpínající se hroudu v žaludku a permanentní slané mokro v oèích. Chybí mi kyslík a síla jít dál. Stojím u dokoøán otevøeného okna a lapám po dechu. Podvìdomì se chytám malého køížku na krku. Své letité kotvy. Jistoty, že se mi moje štìstí jenom nezdálo. A nadìje, že zas bude líp. Svírám tu malou relikvii v dlani, obracím oèi k nebi a v duchu si opakuji jak mantru, Pomoz, prosím, pomoz. Jsi pøece Nejvyšší. A najednou vím s jistotou, že jsem blázen.

Že jsem byla blázen od první chvíle, kdy jsem tì uvidìla.

Že tím bláznem zùstanu, co živa budu. Nafurt, navìky vìkù amen a možná ještì dýl. Navzdory tomu, že ty a já už nejsme jedno jen ze dvou èástí. Že už nejsme dvì køídla nad propastí. Vždycky jsem tì milovala. Dlouho pøed tím, než jsme se potkali, jsi byl v mých snech. Vìdìla jsem, že nìkde jsi a vùbec se nebála, že bych tì nepotkala. Že bych tì minula. No vidíš. I vìènost má svùj konec. Už jsme zase jenom ty a já. Vzdáleni asi tak 400 miliónù kilometrù.

Umøels mi. Plaèící

Sundávám køížek a cítím se jak po amputaci nohy. Už ji nemáš, ale poøád vnímáš øezavou bolest, záškuby nervù, svìdìní. V hlavì mi duní Kryštof a jejich: všude kolem moøe, tak pojï hledat bøeh, než pustíme se a než nám dojde dech … My už jsme se pustili, dechu se mi nedostává a bøeh? Umøu na slané mokro. Utopím se døív, než nìjaký bøeh zahlédnu. Ten køížek je mou souèástí. Léta ke mnì neodmyslitelnì patøí. Teda patøil. Pøed tvým odletem. Pøed tím, než skonèila vìènost. Zkouším se nadechnout. Pomalu. Opatrnì.

Nejde to. Dusím se, zalykám, bezhlesnì vzlykám, protékám a mám strach.

- Že už nikdy nebudu volnì a bezbolestnì dýchat.
- Že už nikdy nebudu lítat, protože druhé køídlo má každý jenom jedno.
- Že už nikdy nikomu nedovolím bydlet ve svém srdci a duši, protože jsou zkrátka napoøád obsazeny tebou.
- Že se nic nevyrovná našemu zvláštnímu jazykovému kódu a našim snùm, kterým nikdo nemùže rozumìt.
- Že už napoøád budu v každém hledat a oèekávat tvoje reakce, tvoje názory, tvoje písmenka, tvoji nejistotu i jistotu, tvoji vùni, tvoje gesta, tvoji mimiku, tvoji intonaci, tvùj smích a humor…, protože jsi do mì zkrátka vrostl.
- Že bez tebe jsem jak kostel bez zvonu. Prázdná jako snáø bez snù. Osamìlá jako sedmikráska na skále.
- Že už mì nikdy nikdo nebude tak chápat, tak milovat a hlavnì, že už to nikdy nedokážu já.

Ale já musím žít! Ne jen pøežívat.

Nevzdám to!

Jak si mùžu myslet, že dokážu pøežít bez tebe, když ani neumím sundat køížek? To dám!  Zapojím prostì víc rozum. Hodnì rozumu! A nebudu hysterická a plaètivá! Emoce potlaèím! City zavøu do šuplíku a duši zalátám.

Nádech ….,…. výdech. Nádech ….,…. výdech.

A znova. Každý den, každou minutu, každou vteøinu. Tak dlouho, až to prostì pùjde.

……

Po hóoooodnì mìsících:

„ ... další ocenìnou královnou malého byznysu v kategorii Podnikavá žena roku 2016 se stává ……„

Své jméno vnímám jako v oparu. Mlze. Moderátorka ète mùj podnikatelský medailónek, sál narvaný do posledního místeèka tleská a já jdu na pódium jako ve snách a bojím se, a sebou na tom èerveném koberci a schodech nefláknu. Obavy jsou díky výšce šteklíkù, šroubu v noze a ruplým zádùm oprávnìné. Ještì pár vteøin to je dobrý, protože se soustøeïuji na každý svùj krok, ale teï už jsem na místì a musím se zastavit. Pomalu se otáèím a tìkám oèima po aplaudujících a usmívajících se lidech.

Nádech…,…. výdech.

Nemám se èeho chytit. Kabelka zùstala dle instrukcí na sedadle, abych mohla pøijímat gratulace, pøevzít si dárek a kytici. Ruka mi podvìdomì vylétne ke krku ve snaze najít svou kotvu. Pøidržet se. Tak jak jsem byla léta zvyklá. Prsty ale namísto køížku nahmatají šòùru nádherných šedých perel s tmavìzelenými odlesky. 50 odstínù šedi mám na krku. Vèera jsem si poprvé v životì sama vybírala šperky. Ne, že bych jich mìla málo. Hodnì jsem jich za svùj život dostala a hodnì odložila, když mì zaèaly tížit. Jsou ale chvíle, kdy je tøeba být koneènì sama sebou. Nabízelo se toho hodnì. Zlato, støíbro, briliantíky, drahé kameny, ale nakonec mì srdce vždycky dotáhlo k perlám v této barevné škále. Srdce má zkrátka své dùvody, které rozum nezná.  Až veèer doma jsem zjistila, že šedé perly symbolizují autenticitu a zelené odstíny znamenají klid, nový zaèátek a rozvoj. Symbol nového rozletu. A já po dlouhé dobì znovu dýchám. Žiju a pracuju. Od rána do veèera a od veèera do rána. S radostí a pokorou. Dìláme dobøe to, co dìláme s láskou, øíkal vždycky s nadhledem a moudrostí mùj dìda, øeditel jedné malé, pohranièní, základní školy. A já miluju svoje studenty. Jsem fakt skvìlá uèitelka. Smrt všem pochybovaèùm! Právì si za to pøebírám prestižní ocenìní.

Svírám perly jako rùženec a jak mi jedna po druhé kloužou mezi prsty, najednou vím, že se té nové životní koncepce musím držet za každou cenu. V duchu si opakuji: Hlavnì žádná hysterie! Zákaz sebelítosti! Slzy došly jednou provždy. Už ani jedna na tvùj úèet. Svùj dluh jsem už dávno splatila i s krvavými úroky. To je dobrý plán na pøežití. Jediný možný.

Vím, že to slyšíš a jsi na mì hrdý.

Tøeba je vìènost fakt vìèná a smrt nic neznamená.

Tøeba se jednoho dne vrátíš.


 

Šòùru perel LAUREN znaèky MISAKI a perlové náušnièky – dvojèata DUO znaèky TOSCOW, které jsem mìla na slavnostním galaveèeru, kde jsem si pøevzala ocenìní Podnikavá žena roku 2016, najdete v nabídce firmy TRIGOLD s.r.o., která se zamìøuje na velkoobchodní a maloobchodní prodej znaèkových šperkù znaèek MISAKI pocházející z Monaka, TOSCOW – nejvìtšího dodavatele opálových, diamantových a perlových šperkù a bižuterie v Austrálii, Dále zastupují také francouzskou firmu KIDOU, která vytváøí luxusní šperky a dárky pro dìti od jejich narození pøes dìtství až po jejich dospìlost. A v neposlední øadì tu také objevíte MAJORICU z Mallorcy, jejíž doménou jsou opìt perly.

Šperky si mùžete prohlédnout zde a po domluvì  na e-mailu prodej@trigold.cz si je mùžete osobnì vyzkoušet ve firemním showroomu.

 

Blog byl publikován na portálu Ženy s.r.o. zde

Více o pøedávání ceny si mùžete poèíst zde