Uivatel: Heslo:
Registrace Ztrta hesla

O mnì


Co já jsem vlastnì zaè?

Žena, matka, dcera, pøítelkynì ……narozená ve znamení Lva (spíš Lvice – to je výstižnìjší). Mám spoustu životních tváøí a rolí. Hraji je, aniž bych nad nimi moc pøemýšlela tak, jak je život pøinese.

A èím bych vlastnì chtìla být?

Inspirací, múzou, láskou, nadìjí, svìtýlkem v tmách, majákem v nebezpeèných vodách, vzduchem k hlubokému nadechnutí, cestou, která vede k cíli …..

Co mám ráda

  • Malé èeské nugety (lískooøíškové), co se dají jíst prstem.
  • Vlastnoruènì èerstvì upeèený chleba s dýòovými semínky namazaný sádlem s køupavými škvarky, kterými mì pravidelnì zásobují naši.
  • Texty Michala Horáèka. Nejvíc píseò A staré rány nebolí … v podání Lenky Nové. To podepisuji.
  • Lenku Filipovou. Jako zpìvaèku a kytaristku. A taky se mi líbí jako ženská. Je krásná. Nejoblíbenìjší písnièku nemám. Èasem se totiž mìní jejich poøadí. Momentálnì vede píseò Možná.
  • Poezii Markéty Procházkové. Zøejmì odjakživa a urèitì až do smrti.
  • Historické romány. Ludmila Vaòková, František Kožík …. to je jistota.
  • Zapálené lidi. A když k tomu mají životní nadhled a humor …. neznám nic lepšího než s nimi pobejt.
  • Film Prázdniny v Øímì. Kvùli okouzlující Audrey Hepburn, šarmantnímu Gregory Peckovi a skoro pohádkovému pøíbìhu.
  • Svou dceru. Pravda, mám k ní asi tak milión výhrad …., ale znáte to Usmívající se.
  • Všechny své lásky. I když vzplály jen na chvilku, mùj život zasvìtily touze a v duši mi po nich zùstaly vdìèné vrásky. Pokud to byly opravdu lásky. Pokud ne, naè maøit slova.
  • Všechny své pøátele a dobré lidi, kteøí mi prošli životem. Nic není náhoda a já pevnì vìøím, že každé, i letmé setkání mìlo svùj význam.
  • Originalitu a jedineènost.
  • Osobní dárky, které èlovìku sevøou hrdlo a vženou slzy do oèí. Mám štìstí. Pár takových si hýèkám. Mám vlastní pohádku. Jenom moji. A pìt Maránkù. Malých, plastových, zelených …. s nejzvláštnìjším pøíbìhem na svìtì. A taky jsem jednou pod stromeèkem objevila malý støíbrný køížek z Jeruzaléma - ježíška od Ježíška. A spoustu jiných.
  • Pravdu. A je jakákoliv. Navzdory tomu, že jsem zažila chvíle, kdy pravda je horší než lež. I tak jí dávám pøednost. Poøád mi totiž zbývají mé sny.

Co nemám ráda

  • Hloupé lidi s vadami charakteru. Ani to dál nebudu rozvádìt, protože je mi z toho zle už teï.
  • Špenát.
  • Zmì drátù viditelnì se táhnoucích kolem stìn. To dostávám tøesavku.
  • Lež. Nebo lépe – dlouhodobou lež. Zamlèování, uhýbání, mlžení, klièkování. Lež má krátké nohy a daleko neujde, praví pøísloví. Já dodávám, že lež má hlavnì vratký základ, na kterém se nedá nic postavit. Zvl᚝ ne vlastní budoucnost.
  • Zbabìlce. Bez dalšího komentáøe.

Nejoblíbenìjší postavy

  • Nejoblíbenìjší literární postava: malý princ
  • Nejoblíbenìjší historická postava: královna Eliška Rejèka
  • Nejoblíbenìjší souèasná postava: nemám žádnou. Buï absence vzorù, moje vysoké nároky nebo znechucení dobou …. Èort znajet!

Pøed èím mám respekt

  • Pøed rodièi. Bez dalšího komentáøe.
  • Pøed zvíøaty. Tady respekt hranièí s fóbií.
  • Pøed životní moudrostí a zkušenostmi. Nikdy neofròuji nos nad dobrými radami, a i když jsem nìkterá životní moudra slyšela stokrát, klidnì si øeknu o stoprvé.
  • Pøed panem Vladimírem Šilerem. Má hodnì titulù, ale ty neuvádím, protože mùj respekt se jich netýká. Skláním se pøed ním jako èlovìkem a uèitelem.

Co hledám (stylem „sedávej panenko v koutì…" Mrkající)

  • Urostlého, moudrého, inteligentního, charismatického a vtipného muže, který se stále dokáže pro nìco nadchnout a pro kterého bych byla dùležitá jako vzduch k dýchání a hlavnì JEDINÁ. Na celém široširémsvìtì, nafurt a navìkyvìkù amen. Prosím nepište mi, že se mám odstìhovat na Mars nebo se rovnou jít obìsit do rybníka. To by od vás nebylo moc pìkné.
  • Intimitu. V nejširším slova smyslu.

Co se mi právì honí hlavou?

V poslední dobì hledám odpovìï na otázku - proè bývají veverky v Central Parku v pondìlí smutné? Zatím jsem nenašla. Tu odpovìï Usmívající se. Nicménì jsem se rozhodla, že já budu v pondìlky už napoøád jenom šastná. Je to jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy v životì udìlala. Na tom si trvám.

Co bych se chtìla nauèit

Odpouštìt.

A nakonec nìco pro život nepodstatného (nicménì jsem v tom smyslu èasto dotazována)

  • odborné vzdìlání: Slezská univerzita Opava, OPF v Karviné, obor Finance
  • pedagogické vzdìlání: Ostravská univerzita Ostrava, pedagogické studium pro uèitele odborných ekonomických pøedmìtù
  • odborná praxe: 18 let praxe celníka Mrkající , naposledy zástupkynì øeditele Celního úøadu Mošnov

A vùbec. Lépe jednou vidìt, než stokrát slyšet!

Mejdan

 

Martina Jiøíková