Uivatel: Heslo:
Registrace Ztrta hesla

Berme sliby vážnì!!!


Jak mnozí víte, uèím mmj. také obchodní právo a kontraktaèní dovednosti, což by se dalo shrnout do dvou slov – uzavírání smluv. No, a jelikož do obojího nám nový obèanský zákoník vhodil vidle a nenechal takøka kámen na kameni, tak jsem pøemýšlela, jak tenhle galimatyáš studentùm co nejmíò znechutit a souèasnì do nich aspoò trochu dostat. A tak musí psát seminární práce o všem novém, co nám nový obèanský zákoník pøináší. Že to je pøedevším zápøah pro mì, protože ty jejich výplody musím èíst (mám cca 200 studentù, takže o zábavu fakt postaráno), tak to si nemusíme vyprávìt. Nejzajímavìjší práce nechávám studenty prezentovat pøed celou tøídou. Najdou se i perlièky. Tady je jedna z nich:

Pondìlní téma prezentace jednoho studenta (nikoliv studentky, což je celkem zajímavé) znìlo: Berme sliby vážnì!!! Vysvìtlil spolužákùm, že nový obèanský zákoník celkem radikálnì uvolòuje pravidla pro uzavírání smluv a popsal nové pøípady možnosti vzniku smlouvy, které si pracovnì nazval:

  • „V podstatì s vámi souhlasím.“
  • „Pracuji na tom, a tedy souhlasím.“
  • „Mlèím tak dlouho, že souhlasím.“

Zaèal tak, jak to do nich tluèu Mrkající pìknì od právních zásad (‘Daný slib zavazuje a smlouvy mají být splnìny.‘), pøes paragrafové znìní až po pøíklady pro vìtší srozumitelnost. Zmínil rovnìž institut veøejného pøíslibu a jeho vymahatelnost. Potud všechno v poøádku, dokonce nad rámec mých pøedstav. Zkrátka šikovný student. Perlièka pøišla na závìr, kdy položil hypotetickou otázku:

„Lze považovat pøíslib manželství za veøejný pøíslib, a jaké jsou právní možnosti vymahatelnosti takového pøíslibu?“

Nebudu vám popisovat, co se ve tøídì strhlo. Jak jinak – blbosti mají všude živnou pùdu a mezi studenty zvl᚝. Nicménì když už otázka byla takto položena, museli jsme se jí zabývat, protože kdybych diskusi v této chvíli utnula, vìøte, že by se k ní stejnì furt dokola vraceli a z hodiny by už nebylo nic.

„Paòèitelko, to jako že když mi chlap slíbí, že si mì vezme a pak z toho bude chtít vycouvat, tak že bych ho jako mohla žalovat a tøeba po nìm chtít i odškodné?“ … ufffff !!!

„Si blbá? Tobì by nìkdo nìco takového mohl slíbit jenom pod drogama!“ ... panebožetytovidíš!!!!

A tak dále a tak dále.

Musela jsem to zastavit doufaje, že prezentující student má na tuto otázku zpracovanou také odpovìï. Mìl!!!!! Nebudu vás napínat – pøislíbení sòatku, a už bylo uèinìno pøed svìdky nebo bez nich se nedá považovat za veøejný pøíslib ve smyslu nového obèanského zákoníku. To samotné až tak pøekvapující není, nejsme ve støedovìku a víme (teda doufám v to), že láska se nedá vynutit, ale ani vyvzdorovat, vymanipulovat, vyplakat ..., nicménì jeho závìr ano. Svùj výstup konèil slovy:

„Nový obèanský zákoník po nás žádá, abychom brali sliby vážnì. Kdo se zavazovat nechce, a nic nenabízí a neslibuje. Chce-li jednat nezávaznì, musí to dát jasnì najevo. ‚Poptávám‘ neznamená ‚Objednávám‘, ‚Nezávaznì nabízím‘ neznamená ‚Nabízím‘. Zužuje se tak prostor pro falešné hráèe, kteøí by chtìli své sliby zpochybòovat kvùli chybìjícím formalitám. Nový zákon nabízí také rùzná obranná ustanovení proti neobvyklým, jednostrannì nevýhodným podmínkám èi proti zneužívání postavení silnìjší strany. S pøíslibem manželství vám sice nepomùže, ale tøeba nakonec zjistíte sami bez soudu, že život s lháøem rozhodnì není to, o co by mìl èlovìk usilovat.“

Tesat do kamene! A to mu je teprve dvacet let! Hlavou mi bìžela všechna gesta, èiny a velká slova, sliby, ujištìní, která nikdy nebyla myšlena vážnì. A že jich poslední dobou bylo. A taky výmluvy, vytáèky, trapnost a krèení ramen, když se plnìní nedejbože domáháte. Lhostejno v jaké oblasti - obchodování, práce, podnikání, osobní život .... Se lží se totiž lháøùm dobøe žije. Mohou mít zdánlivì všechno a pomìrnì lehce. Když v tom umí chodit, disponují dostateènì silným žaludkem, a pokud najdou lidi ochotné vìøit poøád dokola. Poprvé, podruhé, popáté ... posté. Nevím jak vy, ale já mám vždycky po takové srážce v sobì dlouho usazený pocit trapnosti a studu. Ne proto, že bych byla tak blbá a netušila, že jsem obelhávána, ale proto, že mì druhá strana takovému ponižujícímu zážitku vùbec vystaví. Vadí mi to u cizích a u blízkých z toho mám nejtìžší traumata. Tìžko, pøetìžko se z toho vybøedává. Pokud nemáte zdravý rozum, vùli se vzepøít, sebeúctu, ale taky intuici, trošièku štìstí, pozitivní pohled na svìt, pravdu jako nezpochybnitelnou hodnotu a lež jako nìco, co se prostì netoleruje, tak vám sebedokonalejší zákon nepomùže. A jak se zdá, tak s tou mladou generací to není tak zlé, jak se všeobecnì tvrdí.

Ústy maminky Foresta Gumpa „Školní hodina je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš" Smìjící se. Já ale už vím zcela bezpeènì, jak budu v hodinách do budoucna vysvìtlovat ‚veøejný pøíslib‘.

Publikováno na Ženy s.r.o. ZDE