Uživatel: Heslo:
Registrace Ztráta hesla

5 FFF rad


Zrovna včera jsem měla příležitost zamyslet se, jestli v životě lidském existují zaručeně fungující principy (pomíjím Murphyho zákony). A jelikož to není žádný vědecký úkol ani diplomová práce, hledala jsem jenom sama u sebe a vážně jsem jich pár objevila. Kde jsem k nim přišla nebo kdo mi je v životě uštědřil, to vypisovat nebudu. Jsou to natolik geniální myšlenky, že autoři se určitě poznají sami Usmívající se .

1) Motivační

Jsem knihomol a do svých dvaceti let jsem nebyla téměř vidět jinak, než s knížkou v ruce. U mnohých jsem si dala i repete. Tím chci říct jen to, že jsem lidi jako správná idealistka posuzovala zevnitř. Spřízněnou duši vycítím v pár vteřinách (někteří by mohli povídat – strhli rekordy, co se týče rychlosti vpádu do mého života). Vnější fasádu jsem nepovažovala za důležitou do jednoho momentu. Jeli jsme takhle jednou navštívit nemocného kolegu. Já tehdy coby nastoupivší celnické embryo mohla tak akorát držet ústa a šoupat nohama. Přišla nám otevřít jeho žena a v tom to přišlo: „TO mu přidělil národní výbor? Tak to by šlo jedině s novinami přes obličej.“ Poznamenal velmi „citlivě“ jeden ze starších kolegů při přezouvání. Pokud se teď pohoršujete, trpíte nadměrnou přecitlivělostí, což vás předem deklasuje pro práci v ryze mužském kolektivu Mrkající. Takhle přemýšlejí všichni chlapi, lhostejno jestli nahlas nebo jenom v duchu. A přitom objektivně na té paní nebylo nic ošklivého, ale na druhou stranu také absolutně nic sebeméně půvabného. Malá očka, trochu pichlavá, nachové skvrny ve tváři, podomácku ostříhané a obarvené vlasy s hodně odrostlou pěšinkou, oblíznuté kolem hlavy, vymydlená a nažehlená, ale absolutně bez vkusu, švihu a šmrncu. Nejvýstižnější slovo, které mě napadlo – fádní. Tuctová. Průměrná. Povím vám, nikdy jsem neslyšela lepší motivační radu, proč být cokoli jiného, než průměrná. Nejen vzhledem Nevinný. Noviny zkrátka nebrat Usmívající se! A navíc - fakt furt funguje.

2) Rezignační

Je spousta lidových rčení, která se uchovala právě proto, že fungují. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Komu není rady, tomu není pomoci. Ve chvíli, kdy v diskusi rezignuji a už jen v němém úžasu koukám, co všechno může z některých lidí padat, tak vemte jed na to, že hlavou se mi honí jediná myšlenka: kdo chce kam, chuj s ním! Věra Chytilová měla něco podobného. Byla proslulá hláškou - aby ses z toho neposrrrrrral! Kromě toho, že to fakt furt funguje stejně dobře, jako všechna předcházející lidová rčení, tak se mi uleví o moooooc víc Mrkající.

3) Spolehlivá

Daleko zdravější než zdravý rozum je zdravý nerozum. Jestli žijete v domnění, že když se celoživotně budete snažit nasoukat do jakýchsi pofidérních pravidel správného chování, která jsou zhusta dílem vašeho životního postoje a náhledu a z další části výsledkem výchovy a působení společnosti, tak že to je životní vítězství, jste vedle jak ta jedle. Znáte ten pocit, kdy všechno vypadá navenek udržovaně, čistě, uspořádaně, ale nikde ani stopa po nápadu, kreativitě, detailu, který by byl sice možná bláznivý, ale zato originální, živý, jiskřivý a hlavně zapamatovatelný? Nudný člověk, nudný život, nudný vztah, …. Neznám větší zoufalství. Vzal jsem si zralou a rozumnou ženu. No, tak to se snad hodí tesat na náhrobek, ale pro život nic moc. Vzal jsem si zajímavou (rozumějte třeba mírně střelenou) ženu, co má šmrnc, esprit, smysl pro humor, překvapuje mě každý den, a nikdy se s ní nenudím. Tak to už zní mnohem, mnohem líp. Ne? Usmívající se

4) Korigující

Pánbůh ti to vrátí na dětech. Děla vždycky moudře babička. Nebo staří latiníci říkají verba movent, exempla trahunt – slova hýbají, příklady táhnou. Pro mě to je nepřekročitelný sebekontrolní mechanismus. Všechno, co dělám nebo o čem se rozhoduji, posuzuji optikou těchto mouder. Je to jednoduché. Jste v těžké životní situaci? Řešíte něco složitého, bolavého, nepříjemného …a nevíte, která cesta je správná? Představte si ve stejné situaci své dospělé dítě, a pokud byste mu poradili to, k čemu se nakonec přikloníte, je to jednoznačně nejlepší cesta i pro vás. Týrá vás manžel a vy se rozhodujete, zda zachovat dětem rodinu, obětovat se a vydržet nebo sesbírat odvahu a odejít. Co je správná cesta? Radílky vynechte. Ti vás přivedou akorát na scestí. Svůj mozek vynechte, je sevřený strachem, předsudky, konvencemi a odpovědností a to také není to pravé ořechové pro správné rozhodnutí. Představte si, že by za vámi přišla dospělá dcera a řekla: „Manžel mě bije, psychický deptá, podvádí …..Trvá to dlouho. Vyzkoušela jsme všechno a nepomáhá nic. Jsem se silami v koncích, důvěra v háji, strach z každého dne. Radost ze života? Optimismus? Štěstí ….? Co to je???“ Co jí poradíte? Aby zůstala a nechala dál sebou smýkat ve jménu zachování rodiny, majetku …, doufala, že jednou znovu přijde láska (tomu stejně sami nevěříte) nebo jí pomůžete odejít? Bude vás v té chvíli zajímat, co na to řeknou lidi, že třeba přijde o byt, děti budou muset změnit školu nebo se budete strachovat o jejich zdravý tělesný i duševní vývoj? Když si do svých životních rolí a rozhodnutí místo sebe zasadíte vlastní dítě, máte většinou řešení okamžitě. Své dítě nikdy nenecháte trápit, nedopustíte, aby mu bylo ubližováno. Jakkoliv. Ve svém životě toho ale nejsme schopni, což je pro mě záhada. Volíme řešení, za která se v hloubi duše stydíme a vlastním dětem bychom takovou cestu nikdy neporadili. Navíc právě u dětí platí ono verba movent, exempla trahunt. Řešíte alkoholismus, drogy, nevěru, násilí …ve vztahu? Můžete se téměř stoprocentně spolehnout na to, že to budou řešit v budoucnu i vaše děti a co hůř, přeberou vaše vzorce chování. Jsou jako opičky. Opakují to, co zažily. Jiná řešení neznají. Známe to všichni. Jako malá jsem si tisíckrát říkala, že nebudu, opravdu NEBUDU nikdy své děti terorizovat hláškami typu: "jestli si okamžitě neuklidíš ten bordel v pokoji, vyházím ti všechny věci k sousedům na zahradu …" Křičící, protože jsem to u své mámy nesnášela. A co myslíte? Dělám to samý!!!! Vlastně asi jsem v tom ještě horší. Moje dcera by mohla vyprávět Mrkající. Kamarádka mě klidnila - "Co blbneš? Bordel v bytě, šťastné dítě!" Usmívající se Ale co je chorobná pořádkumilovnost proti sklonům k násilí, gamblerství, pití, vulgarismu, hysterii, manipulaci, notorickému podvádění a lhaní.

5) A na závěr jedna nepotřebující žádný komentář

Dá-li pánbůh zdraví, i hříchy budou. Líbající

Publikováno na Ženy s.r.o. ZDE (výherní blog v blogerské soutěži)




2013 © PiDi Soft |  Mapa stránek