Uživatel: Heslo:
Registrace Ztráta hesla

První rekvalifikační kurz - fotoblog - III. část


Ačkoliv je to k nevíře, je tu závěr našeho prvního rekvalifikačního kurzu Celní deklarant. Téměř dva měsíce intenzivního učení, ale také krásné práce, navazování nových přátelství, objevování a posunování svých možností a nakonec i překonání strachu a obav. Ono se tomu říká strach ze zkoušek, ale je to o spíš posilování víry v sebe sama, schopnosti ukázat co umím, osobním růstu a ble, ble, ble. A musím říct, že jsem na všechny byla pyšná. Zkoušejícím kolegům jste jeden po druhém vyráželi dech svými znalostmi. A na konec jim brada spadla úplně. Říká se, že závěr patří mistrům a v tomto případě to tak bylo doslova. Pan Chlup komisi doslova smetl ze židlí. To, že oblast CITESu je zakotvena v úmluvě podepsané v roce 1973 ve Washingtonu nevěděli ani zkoušející pánové. Ale to nebylo všechno. Dozvěděli jsme se nejen, kdy k této úmluvě přistoupila Česká republika (bylo to v roce 1992), ale také kolik chráněných druhů zahrnuje příloha č. I, II i III a to tak, že přesně Úžasný. A diskuse zdaleka, zdaleka nekončila. U zákazu dovozu léků jednomu zkoušejícímu spadla brada, když se jen tak zeptal, zda pan Chlup rozumí, co to jsou generické léky a proč se jimi celníci zabývají. Věděl. A s přehledem odpovídal. A tím to rozhodně neskončilo. S bravurou vysvětlil nejen podstatu dual use a cash control, ale ohromoval nás rovněž znalostmi sankcí, které hrozí v případě porušení těchto zákazů a omezení. Když u dual use se stoickým klidem prohlásil, že hrozí buď flastr 20 mega nebo 3-8 let natvrdo, tak to už došla slova naprosto všem Smějící se. Ale to stále nebyl konec. Když už jsme zkoušení ukončili a pan Chlup odcházel, zeptal se nás bezelstně:

“A mohl bych vám říct, kdo je generální ředitel celní správy?“

Předseda komise byl tak konsternován tímto dotazem, že jenom s úsměvem pokývnul a s napětím jsme čekali na odpověď.

„Brigádní generál JUDr. Ing. Pavel Novotný“.

Zůstali jsme doslova zírat s otevřenou pusou. Jméno není zas tak těžké si zapamatovat, ale i hodnost a všechny tituly ….. tak u toho jsme vážně byli rádi, že sedíme na prdeli Překvapený .

Při předávání osvědčení jsem pak měla opravdovou, čistou, nefalšovanou radost. Když jste mi začali děkovat a předávat dárky, lezlo na mě dojetí a husí kůže a nostalgie a musela jsem se hodně držet, abych se nerozbrečela jak želva. Normálně by úplně stačil samotný fakt, že prostě něco pěkného končí. Jenže vy jste mě úplně dorazili dárky a slovy díků. Růže na šaty je dokonalá. Všimli jste si, že miluju originální, ručně vyráběnou bižu. Jenže ne lecjakou. Záleží mi nejen na tom, od koho a při jaké příležitosti ji dostanu, ale především KDO ji vyrobil, tzn. jakou energii mi do života přinese. V tomto ohledu na sebe nenavěsím ledacos. A něco vůbec. Tuhle ale budu nosit mooooc ráda, protože krásná energie z ní vyzařuje na sto honů. Jenže tím jste neskončili. Zabili jste mě 15letou metaxou. Je to moje nejoblíbenější pití, to bez mučení přiznávám, ale aby mi někdo dal takovou dobrůtku, tak to se mi stalo poprvé. A kytka? Překrásná.

Emile, Petře, Pavle, Šárko, Pavlíno, Markéto a Markétko (nějak vás musím rozlišit, když jste dvě), Kristinko, Jarko, Naďo, Renáto a Marcelo ... Bylo mi potěšením vás poznat a chvíli s vámi pobejt. Děkuji. Moc!

Martina Jiříková




2013 © PiDi Soft |  Mapa stránek